Interpreti:
Pražští komorní sólisté
Radek Baborák, Kateřina Javůrková, Petr Hernych – lesní rohy

Program:
TELEMANN, Georg Philipp
Koncert pro housle, tři lesní rohy a orchestr D-Dur TWV 54:D2

1. Allegro
2. Grave
3. Presto

BEETHOVEN, Ludwig van
Sextett Es Dur op.81b pro dva lesní rohy a smyčcové kvarteto

1. Allegro con brio
2. Adagio
3. Rondo, Allegro

HÄNDEL, Georg Friedrich
Vodní hudba – Suita IV. F Dur HWV 331, 464

1. March
2. Overture – Variante
3. Air
4. Alla Hornpipe

V podobě Koncertu pro housle, tři lesní rohy a orchestr D-Dur Georga Philippa Telemanna. V roli projasňujícího entrée ve stylu concerta grossa se objevuje unikátní kombinace zvuku sólových houslí a tří žesťů. V partu prvního z nich vede komunikační linka k houslím. Telemann klade nároky na virtuositu obou nástrojů, s hravostí a lehkostí. Patrná je zde dvoupólovost zvuku ve smyslu syté hornové barvy, avšak vzdušné a svěže pohyblivé, v případě houslí můžeme mluvit o zvláštně uzemňující eleganci radostných smyků. Mistrnou instrumentací pokračuje překrásná druhá věta ve své zasmušile naléhavé mollové atmosféře. Slovo si berou sólové housle se smyčci. Přehlídka modulací je doslova cestou kolem světa, korunovanou vnitřním klidem s pulsem silné citovosti. Závěrečný F dur akord dává větě jako celku punc zlatého řezu. Vracíme se domů, do D dur. Presto vykopává jednoduchým stupnicovým motivem s oktávovými skoky. Originalita jeho myšlení se tu projeví postavením všech tří lesních rohů, kde si na své přijdou fanoušci hornových fanfár, do protipólu měkkého smyčcově orchestrálního zvuku.

Ludwig van Beethoven a jeho koncertantně laděný Sextet pro dva lesní rohy a smyčcový kvartet Op.81b disponuje sice komorním obsazením, ale majestátnost, brilantnost běhů a šíře zvuku dvou horen jako by evokovala představu sólistů, za jejichž zády sedí spíše štědře obsazený orchestr. Určitě tím autorka textu nenaznačuje snahu opravovat Mistrův rukopis. Jen se v duchu pousmála nad víceúrovňovostí hudebního jazyka mladého skladatele. Allegro con brio nás nechává v hravé, nekomplikované náladě tóniny Es dur, přičemž Adagio a počáteční sladké snoubení linky violoncella a dechů vyvolává v hudebním toku budoucí záblesky typických tahů smyčců ve skladatelových vrcholných kvartetech. Budeme svědky dalšího potvrzení, jak lyrickým nástrojem dokáže lesní roh být. Rondo nás probudí z krásného snu a ujme se výměny myšlenek i spolupráce mezi smyčci a dechy v prostém, ale ne povrchním libozvučném materiálu.

Výběr částí z Concerta grossa F dur, HWV 331 a částí Suity č.4 F dur Vodní hudby Georga Friedricha Händela nás možná bude ponoukat k zamyšlení. Vodní hudba, zkomponovaná pro krále Jiřího I. a jeho plavbu po Temži, jejíž témata nezůstala u jedné verze a byla dále varýrována, může vypovídat o tématu flexibility, která nás v tomto čase může inspirovat. Osobní setkání jsou nám nyní zapovězena a my tak hledáme a nacházíme jiné způsoby socializace, zejména na poli kultury. Sedět v sále není možné. Ale může se stát, že při poslechu streamovaného koncertu vstaneme od obrazovek a vyzveme naši druhou polovičku k tanci? Nebo se můžeme jen tak pohupovat do rytmu v pohodlném křesle, což, přiznejme si, není něco, co by sály nabízely… Hledejme pozitiva této výjimečné doby, která pro většinu lidí představuje překážku v jejich působení, ale možná nás chce jen ujistit o tom, že je vše v režii optiky každého z nás. Chopme se s radostí výzvy hledat neustále to krásné v nelehkém a jak jej přeměňovat a nacházet způsoby a řešení situace. Tak, jako Händel, který nás variabilností svých oblíbených suit co do obsazení a příležitostí, ke kterým Vodní hudba vznikla a zněla, může o své tvůrčí chuti dost naučit. Tak, jako umělci, kteří zasazují semínka, napájí a osvěžují kolektivní duševní energii, protože jim to uložilo to, co vedlo Beethovena, Händela a jiné k tvorbě z hloubky jejich autenticity. Umění není zbytečným luxusem, jak se někteří v těchto dnech nechají slyšet, nebo jak si z reakcí některých překládáme. Nebýt umění, propadli bychom se do propasti šedi a lži. Bez sebevyjádření a tvoření není života a není zrcadla, které nám dává možnost se povznést. Tak si dejme Alla hornpipe (někteří možná i „pipe“) a vzdejme hold klasickému- neklasicky!
Autorka textu: Kristýna Farag